"Moji studenti mi chybí"
Michaela Vrzalová (30 let)- lektorka anglického jazyka, momentálně na mateřské dovolené.
Autor rozhovoru: Kateřina Klímková, 17.5.2017
Míšo, tak jak se máš?
(smích) Já se mám dobře, na mateřské.
A jaké to je? Bylas před odchodem na mateřskou naše nejvytíženější lektorka. Někdy začínalas o půl osmé ráno a končilas o půl osmé večer….
Pozór, začínala jsem o půl sedmé ráno a končila jsem o půl osmé večer. Ale musím říct, že o té půl sedmé to byly nejlepší hodiny.
Cože? O půl sedmé ráno nejlepší hodiny?
Ano, paradoxně o půl sedmé ráno byli ti lidi svěží, nikdo je nerušil, i manažeři se plně soustředili, vždycky byli připravení a vždycky přišli. Oni měli opravdu stoprocentní docházku.
O půl sedmé ráno stoprocentní docházka? To si vůbec neumím představit.
Ano, o půl sedmé ráno, taky jsem mnohdy koukala. To bylo ve Vivě (pozn. Kovárna Viva) a fakt klobouk dolů před nimi.
A jak se tobě vstávalo o půl sedmé. Tedy spíš o půl šesté, abys o půl sedmé fungovala. To si vůbec nedovedu představit.
Já jsem vlastně vstávávala ve tři čtvrtě na pět, protože jsem chodila ještě se psem do lesa, to mě nabudilo a mně se tam jelo dobře. Já jsem tam jezdívala ráda, těšila jsem se, to bylo i tím, že tam byli moc fajn, ty hodiny byly dobré, super, nedělalo mi to absolutně žádný problém tam tak brzo být.
A o půl osmé večer vypadalas jak?
(smích)Tos mě vlastně nikdy neviděla. My jsme se potkávaly předtím.
Ano, to byly naše krásné pondělky. Po těch se mi stýská.
Takže ve stavu po mě nikdy nevidělas. Ne, večer to byl taky moc fajn kurz – Míša a holky, a před ním byla skupinka čtyři blondýnky a Robert, to byly hodiny s tak fajn energií, fakt tam byla pohodička, zábava, to byla tak příjemná práce, že mi vůbec nepřišlo, že už je večer půl osmé a za mnou celý den.
Neuvěřitelné.
Opravdu vůbec, úplně bez nějaké únavy, nic. Takže já jasem si nestěžovala. Mně to naopak teď tak chybí.
To se chci zeptat. Chybí ti to?
Jo, chybí, jo.
To věřím. Práce lektora, to není jen, že si tam stoupneš a něco odříkáš. To musí být herci, psychologové, dělat těm lidem komedii…
Taková zábavní stěna.
Přesně. A to se pak sama tou energií napumpuješ.
A to mi chybí, Určitě bych teď nedala těch deset, dvanáct hodin denně, co jsem učívala, ale nějaké hodiny určitě jo. Je to teď zas jiný zápřah, ale vstávám později. Já se na mateřské dokonce vyspím víc než když jsem byla v práci. (smích)
Tak to jsi asi jedna z mála.
Takže pro mě je mateřská dovolená opravdu dovolená. Ale, co si budeme povídat, ti lidi mi fakt chybí. Lidé, kteří chodili k vám do školy nebo i ti, co jsme je učila soukromě, tzn. že si hodiny platili sami, ti byli poctiví a pilní. Málo se stávalo, že by nechodili nebo si nepsali úkoly. Je sice pravda, že ne vždycky je ti dobře, jsi třeba nemocná a člověk čeká, i si přeje, že by to mohli zrušit a oni to nezruší, ani za prase ti to nezruší (smích)
Ano, to znám, když svým studentům na individuálkách říkám:“Prosím tě, jestli budeš unavený, nebude se ti chtít, klidně to zruš, klidně hodinu před, mně to vůbec nevadí, mně to je úplně jedno“.
Přesně. A oni přijdou i kdyby trakaře padaly.
Přesně. A oni přijdou i kdyby trakaře padaly.
Ale museli jsme teď oficiálně zavést zrušení hodiny min. jeden den před, jinak se hodina musí uhradit. Kvůli lektorům, pro které je to příjem, se kterým počítají a na kterém jsou závislí, to nejde rušit půl hodiny před lekcí. Jinak jsme to mnohdy lektorům propláceli ze svého, lidé čekali, že když hodina nebyla, tak ji nemusí platit, to už pak ve větším množství taky nejde.
Navíc je v tom už i čas, který muselas věnovat přípravě hodiny. Když máš na hodině nějakého šťouru...
Ano, šťouru, to znám moc dobře. Tos ještě neměla na hodině Lubina.
Tak to se musíš setsakramentsky připravit, aby tvé ego neutrpělo tím, že něco nevíš.
Na to já bohužel nemám vůbec čas. Jak dlouho ti zabírala příprava?
Já jsem se připravovala fakt hodně. I můj Luba už mi vždycky říkal, ať se na to, proboha, vykašlu a něco si tam z těch hromad složek vytáhnu. Ale já jsem se fakt jak blbec připravovala na každou hodinu, i když to byla úroveň, kterou učíš už roky. Však to víš, že každá hodina je jiná, stejná úroveň, ale jiní lidé, každý má jiné zájmy a potřebuje angličtinu na něco jiného. Ten víc psaní, ten víc mluvení, ten víc poslech, takže já jsem po práci každý den tak ještě dvě tři hoďky věnovala přípravě, hledala jsem různé aktivity.
A takhle vypadají správní zaměstnanci! To je úžasné.
A to teď fakt není, že ti kecám, abyste mě vzali pak zpátky po mateřské (smích)
Neee, to já vím, to jde na tvých hodinách vidět.
Já jsem si opravdu vždycky udělala plán A-Ž, protože jsem nikdy nevěděla, co přesně za těch 90 nebo 60 minut stihneme a dostala bych se třeba do situace, že naráz nevím, co s nimi dělat. To vím, že tvůj Luba občas…
Ano, to my dva jsme mistři improvizace.
Ty taky?
No, upřímně, já taky. Neměla bych to říkat veřejně, rozhodně to není nic, čím bych se chtěla chlubit., ale moje příprava vypadá tak, že jim dám na začátku hodiny věty na překlad, mezitím se podívám, co vlastně budeme tu hodinu dělat a jsem ráda, když najdu zápisky z minulé hodiny, co jsme tak asi dělali., event. co bylo za domácí úlohu. Ale to je pak i důvod, proč mi nevyhovuje každý lektor, já jako žák očekávám absolutní připravenost, hned poznám, když tam vaří z vody a to mi jako žákovi strašně vadí. Já chci, aby byl stoprocentně připravený, aby ta hodina měla spád a logiku, ne nějaké plácání.
Já jsme měla takové hodiny pro radost s naším veterinářem. Ten chodil připravený na začátku a pak už to začal flákat. A tomu jsem říkala:“ Já chodím do tvých hodin připravená, takže ty budeš taky chodit připravený!“ Mně přijde, že když studenti vidí, že ty tomu něco dáváš, tak si nedovolí přijít nepřipravení.
To je asi pravda. A když vidí, že tomu moc nedáváš, začnou na to kašlat.
To je můj pocit. Když ty tam jen něco tak vytáhneš, oni tam taky jen tak něco vytáhnou.
Bude to tak. Budu muset přitvrdit. U sebe zejména.
Co si budeme povídat, v těch hodinách tak jako všude, funguje lidské ego. Když já do nich pumpuju horem spodem, tak jedem, a když se tam ten člověk cítí jak blbec, tak druhou hodinu přijde většinou připravený. Ať už slovíčka nebo gramatiku, cokoliv. To jsem vypozorovala.
Ano, a to ty jedeš. Někdy jsem v tvých hodinách měla pocit, že se za těch devadesát minut ani nenadechneme.
I když vás tam bylo víc? V létě vás tam bývalo šest. Mně vždycky přišlo blbé, že se věnuju jednomu a zbytek jen sedí.
Ne, vůbec. Tvým hodinám jsem říkala „masakr motorovou pilou“. Já se na ně zase už moc těším. Kdy si to s Lubou domluvíš?
Luba mi nic neříkal.
Nemyslím můj Luba, tvůj Luba, kdy bude hlídat, abys ty mohla učit. Můj Luba žádné další, navíc cizí, děti hlídat nebude.
V létě nebude s hlídáním problém, to mi naši pohlídají.
Tak to je paráda. Míšo, a vysávaly tě někdy nějaké hodiny?
Já jsem myslela, že se zeptáš, jestli jsem někdy ve škole vysávala. Tak: Ano, ve škole jsem několikrát s Martinem němčinářem vysávala a uklízela. (smích)
Tak naštěstí už máme paní uklizečku a taky naši office managerku, situace se zlepšila a začal nám tam platit jiný řád. Nakonec nám, prosím tě, řekni, co máš na své práci ráda?
Proč mám ráda svou práci jako lektor? Protože ani jednu hodinu nevím, co se vlastně bude dít. Mohu mít naplánovanou hodinu jakkoliv, ale v reálu je hodina jiná, díky náladám, vtípkům, dotazům, šťourání a rozpoložení studentů. A to je moc fajn. Pro mne to není stereotypní práce, což jsem si přála dělat a naštěstí se mi to splnilo.
Proč mám ráda svou práci jako lektor? Protože ani jednu hodinu nevím, co se vlastně bude dít. Mohu mít naplánovanou hodinu jakkoliv, ale v reálu je hodina jiná, díky náladám, vtípkům, dotazům, šťourání a rozpoložení studentů. A to je moc fajn. Pro mne to není stereotypní práce, což jsem si přála dělat a naštěstí se mi to splnilo.
Ať už při mých studiích v Irsku, na vysoké škole či
v práci v zahraničí, jsem měla štěstí na moc fajn profesory, učitele
a šéfy, u kterých jsem si sama pro sebe říkala: „tak takhle ano, tak takhle
ne“. A to se snažím při mých hodinách
dodržovat, aby si moji studenti co nejméně řekli „tak takhle teda rozhodně ne“,
Což je pěkné na práci s lidmi a jazyky. Je pořád se co
učit. Za téměř sedm let učení se snažím sledovat vývoj a trendy ohledně vyvíjející se
angličtiny, abych náhodou neučila „Shakespearovskou angličtinu“, ale abych mohla
studentům mnoho zajímavého nabídnout.
K.: Míšo, moc děkuji a už se těším, až se zase budeme pravidelně potkávat při výuce.
