Kateřina Klímková - Turbo máma

                                         
                                       "Škola mi pomáhá uchovat si zdravý rozum" 

Co plánuje v práci na léto a příští rok? Jaké je tlumočit pro hejtmana? A jak u toho zvládnout pět dětí? Vyptával jsem se za vás své partnerky v životě i podnikání Kateřiny Klímkové.

Kateřina Klímková (36 let) - lektorka německého jazyka, matka pěti dětí (10 let, 8 let, 6 let, 2 roky, 9 měsíců), spoluzakladatelka jazykové školy Škola jazyků Zlín

Autor rozhovoru: Lubomír Klímek, 26.5.2017

Káťo, zajímalo by mě, jak vlastně vnímáš naši jazykovou školu?
Naše jazyková škola je pro mě únik do určité intelektuální sféry, které se mi doma s dětmi, většinou s nemluvňaty, moc nedostává. Moje práce se točí většinou kolem plínek, nepořádku atd. Takže moct uniknout někam, kde můžu být za normálního, dospělého, právoplatného člověka, je pro mě skvělé a nutné, abych si zachovala zdravý rozum.

Chápu, i když tohle pochopí asi nejlépe maminky, které si prošly mateřskou.

Ty děti jsou se mnou neodmyslitelně spjaty, takže zřejmě budou pronikat i do tohoto rozhovoru.

S tím se asi počítá. Ale zůstaňme chvilku ještě u školy. Přemýšlelas o tom, čemu by ses chtěla u nás věnovat, až budeš mít víc prostoru?

Určitě bych se chtěla věnovat víc kurzům, které probíhají u nás ve škole, protože ty se věnuješ víc firmám a školní aktivity tě zas tak moc nebaví. Mám v hlavě i takový intenzivní týden angličtiny pro děti, to nevím, jestli se nám podaří uskutečnit už letos, asi spíš až příští rok. Moc mě baví tlumočení, což jsem si mohla dnes po delší pauze zase vyzkoušet, ale tady na sobě musím moc zapracovat, to chce cvik a trénovat pozornost, soustředění a vůbec rychlé myšlení. A moc se těším i na to, až budu ve škole zase trávit víc času. Tak jako jsem na začátku znala osobně všechny lektory, studenty jsem pravidelně potkávala, byla jsem s „našimi“ lidmi v mnohem větším kontaktu než dnes.

Mě zaujaly ty letní kurzy pro děti. Co máš v plánu?

Pro nás učí velmi zajímavý manželský pár z Anglie, který má dvě dcery ve věku asi 10 a 12 let. A já bych ráda, aby kromě jiných lektorů trávily s dětmi celý den i ony. Což si myslím, že by bylo super i pro děti, které nepřichází s cizími jazyky do kontaktu jinak než ve škole. Aby viděly, že má fakt smysl se jazyky učit, že jsou lidi, kteří mluví jiným jazykem a je skvělé, když se s nimi můžou domluvit. Vzhledem ke stejnému věku by měli určitě stejná témata a bylo by to pro ně zábavnější než jen sedět s dospěláky.

Mohla bys krátce říct něco k tomuto projektu „Svět lidí a jazyků“? Co bys ještě doplnila k tvému úvodnímu článku?

Mám z toho velkou radost. To je teď takový můj koníček, moct se setkávat s lidmi, poslouchat jejich příběhy a nahlídnout trochu do jejich životů. Já mám pocit, že bychom se ze sledování různých idolů z youtube, Instagramu, Facebooku, mohli vracet zpátky mezi sebe, vnímat i normální, živé lidi vedle nás. Z očí do očí. Jsou to zdánlivě obyčejní lidé, kteří se nikde masově neproslavili, ale každé vyprávění je pro mě moc zajímavé a těší mě, když je někdo ochoten své myšlenky, pocity, zážitky se mnou takto sdílet.

Dnes jsi měla možnost tlumočit u hejtmana. Co tě na tom nejvíc bavilo?

Byl to pro mě dnes docela stres, bylo to vytržení z mého klídečku a bezpečí, kde se každodenně pohybuji. Ale co už tady zmiňuji poněkolikáté, já ke svému životu potřebuji kontakt s lidmi. Nedovedu si představit sedět většinu dnů někde sama u počítače a jen něco psát nebo překládat. Takže příležitost potkat se s hejtmanem, s velvyslanci, se zástupci kraje nebo města, to je pro mě krásná práce.

Mělas možnost se seznámit s naším novým hejtmanem, panem Čunkem. Je přece jen trochu kontroverzní osobností, jaké byly tvé dojmy ze setkání s ním?

Nový hejtman je sympatický, milý, řekla bych velmi vnímavý. Měla jsem pocit, že do 21 budovy vnesl nový vítr a trochu tam rozproudil ty „stojaté vody“. Myslím si, že je tvrdý, když se pro něco rozhodne a o něčem je přesvědčen, nebojí se to prosadit proti jakkoliv silnému protivníkovi.

Ze své zkušenosti vím, že každá taková oficiální návštěva si na závěr prohlédne i slavnou pojízdnou kancelář v 21. budově. Bylo to tak i tentokrát?

Tentokrát to probíhalo bohužel velmi krátce. Švýcarský velvyslanec navštívil Zlín už v roce 2015, výtah už tedy viděl a přednášku slyšel. Bylo vidět, že o Baťovi toho ví hodně, ve Švýcarsku je Baťova kolonie, jmenuje se Möhlin a on sám několikrát zdůraznil, že návštěva Zlína je pro něj vždy speciální, protože Baťu vnímá jako něco, co Švýcary a Čechy může spojovat. A v sobotu 27.5. se koná v Baťově vile „garden party“, které se zúčastní právě i delegace z Möhlinu. Na přednášku ve výtahu jsem se moc těšila, protože teď zrovna čtu moc zajímavou knihu o Janu Antonínu Baťovi, shlédla jsem několik dokumentárních filmů, aby mě nic nezaskočilo. A pak ráda poslouchám nějaký výklad a říkám si:“ ano, ano, toto vím, tak tady bych ještě něco doplnila, tohle se za tím skrývalo, tohle nebylo tak úplně přesně…..“ občas se neudržím a něco přece jen doplním, i když bych neměla, protože od toho tam jako tlumočník nejsem, ale protože jsem vystudovala historii, je mi to blízké a mám vždycky chuť podávat co nejkompletnější informace.

Já chodím do tohoto výtahu tlumočit moc rád. Většinou ho lidé navštíví poprvé a jsou velmi překvapeni, protože je to rarita, málokde něco takového uvidí a vůbec celý ten příběh rodiny Baťů je silný. Vždycky se tam objeví řada dotazů, protože něco takového nečekají. Takže je pro tebe jistě škoda, že velvyslanec už všechno věděl.

Ano, to je velká škoda. Tam jsem se chtěla blýsknout svými znalostmi. Ještě jsem se mu tam snažila vecpat Brazílii, kde vznikly podobné kolonie jako v Möhlinu, ale moc se nechytal. Brazílie ho očividně zas tak nezajímala, i když říkal, že teď končí v ČR a další jeho štací je Jižní Amerika. Takže jsem hned chytla příležitost za pačesy a vytáhla Brazílii a nic, no.

Tak aktivit máš docela dost. Většinou všechny zajímá hlavně to, jak se dá zvládat pět dětí. Řekneš něco o své rodině?

Moje rodina je skvělá, velká, jsem šťastná, že se nám podařilo vytvořit takové krásné společenství. Ty děti samotné, i když jich máme občas plné zuby a těšíme se, až po osmé hodině konečně zalezou do svých postelí, jsou radost, to je moc příjemná náplň života. Nevadí mi pro tak velkou rodinu uvařit, upéct, ale vadí mi uklízení. Ten neustále vznikající binec je asi jediné, co mě obtěžuje. Mám ráda, když mám všechny svoje kuřátka doma, když chce někdo spát jinde, jsem z toho nervozní. Stejně tak mě mrzí, když třeba na výlet nejedeme všichni, takže většinou všude opravdu vypadáme, jakože přijel cirkus. Z auta nám pak vyskakují jak králíci z klobouku, což dost často budí na ulici pozornost. Jinak nám teď pomáhá naše office managerka, kterou někdy poprosím, ať místo do kanceláře ve škole jede k nám a nosí chvilku naše neodložitelné mimino, abych něco i udělala.

Jaké máš plány na léto a jak si ho hodláš užít?

Na léto se hrozně těším. Není to celé nějaké moc pozitivní? Aby to nevypadalo až falešně. Ale je tak krásně, svítí sluníčko, ptáci zpívají. Tak nevím, asi bych měla říct i něco ne tak nadšeného. Tak třeba jsou v měsíci i určité dny, které zažívá hodně žen a na které se vůbec netěším, kdy nejen že mi lezou na nervy všichni okolo, ale nesnesu ani sama sebe (smích). A k tomu létu. Léto a prázdniny miluji. Odpadá ranní vstávání, chystání svačin, rozvoz škola, školka, odpoledne pořád něco, úkoly, písemky, potřeba nějakého řádu, pořád nějaké povinnosti. V létě se nic nemusí, děláme jen to, co chceme. To mi vyhovuje.

To jsme se dozvěděli opravdu hodně o plánech na léto. Tak řekl bych, že na úvodní rozhovor jsi toho řekla už dost. Tím se s tebou tedy rozloučím.